Země na konci světa
Před cestou
Patagonie je rozsáhlá, přes milion kilometrů čtverečných velká krajina na samém jihu Ameriky, přičemž větší část náleží státu Argentina, menší pak Chile. Odpradávna i díky své izolovanosti od okolního světa přitahovala velkou pozornost a nejinak tomu je dosud. Těžko najít krajinu s drsnějším a proměnlivějším počasím. Patagonie je ledové království, které je bičované neustálými větry a krajina plná nevšedních přírodních krás. Tento itinerář vás provede největšími „highlighty“, které byste při své cestě tímto nezapomenutelným krajem neměli vynechat, od Argentiny přes Chile až po Ohňovou zemi. Pokud vaše srdce tluče pro putování posledním divokým koutem této Země, není nic lepšího než se vydat do Patagonie na delší trek. O týdenním O treku píšu tady.
Na jak dlouho: Ideální časový plán je 3 týdny, přičemž pokud máte více času, můžete si pobyt v jižní Americe prodloužit o další skvosty tohoto kontinentu, jako jsou třeba vodopády Iguazu u hranic Argentiny s Brazílií. Bez treku v Torres del Paine se dá itinerář zkrátit na 14 dní, ale tuhle variantu bych zvolila, pokud bych opravdu neměla jinou možnost.
Doprava: Z Evropy je nejlepší letět buď do argentinské metropole Buenos Aires nebo chilského Santiaga. Odtud se budete pohybovat vnitrostátními letadly, autobusy a trajekty postupně dolů až do nejjižnějšího města na světě Ushuaia. Opět, pokud jste šťastlivci a máte hodně volna (a peněz), dá se cesta z Ushuaia prodloužit o výlet na Antarktidu. Cesta se dá podniknout i v opačném pořadí, tedy z jihu na sever. Pokud vyrazíte jako já na vlastní pěst a máte zpáteční letenku, je potřeba cestu plánovat s ohledem na přesuny s dostatečným předstihem a rezervou. Vnitrostátní letenky koupíte na oficiálním webu Aerolinas Argentinas, popřípadě FlyBondi apod. Lístky na autobusy seženete pohodlně na webu busbud.com. Ubytování všude jako jinde seženete na Bookingu nebo Airbnb.
Kdy: Do Patagonie se jezdí od prosince do března, popřípadě listopad a duben. V tuto dobu je na jižní polokouli léto. Jiné měsíce nejsou vzhledem k počasí vhodné. Právě se zrádným počasím musíte při plánování počítat. Patagonie je výjimečná tím, že během jednoho dne zažijete čtvero ročních období.
Hodí se znalost španělštiny, alespoň pár slovíček 🙂
El Chalten
Brzo ráno v Buenos Aires nasedáme na letadlo směr El Calafate. Z okýnka letadla se kocháme se nádherným východem slunce a nekonečnou planinou a tyrkysovými řekami. El Calafate je letiště velké asi jako to v Brně 🙂 Odtud přesedáme na autobus směr El Chaltén. Cesta do El Chalténu vede slavnou Ruta 40, což je více než 5000 km dlouhá silnice (další tip na roadtrip 🙂 , která vede od severu Argentiny až na jih a spojuje 20 národních parků. Potkáváme cyklisty, kteří patrně jedou buď celou trasu nebo její úseky a obdivujeme, jak usilovně šlapou navzdory šílenému větru.
El Chalten je kouzelná horská vesnice a skvělý výchozí bod pro jednodenní i vícedenní treky zdejší krajinou. Signifikantním symbolem Patagonie je špičatý horský masiv Fitz Roye a právě tady ho máte možnost spatřit na vlastní oči, pokud se zrovna neschovává za mraky. V El Chaltenu najdete veškeré zázemí pro hikery, seženete tady vybavení a je to bezpočet ubytovacích a restauračních zařízení. Přesto si vesnice dosud zachovává příjemnou nekomerční atmosféru (na rozdíl třeba od evropského Chamonix).
Hned kousek za vesnicí se můžete jít podívat na kondoří vyhlídku Mirador de Los Condores. Kondor andský patří k největším ptákům na světě, rozpětí křídel má až 3 metry. Majestátně se vznáší se silnými proudícími větry. Zahlédli jsme ho z autobusu a pak i další dny. Na kondoří vyhlídce zrovna žádný kondor nebyl. Tito ptáci žijí v páru a jsou to mrchožrouti, živí se výhradně uhynulými živočichy a nezabíjí dobytek, jak by si někteří lidé mohli mylně myslet. Kdo by se chtěl projít více, může pokračovat od kondorů na další vyhlídku Mirador de las Aguilas nebo si udělat větší kolečko po červené (mapy.cz napoví).
Milou obsluhu potkáváme a tradiční guláš Locro zkoušíme v Bandidos Patagonicos.
Lago de los Tres
Druhý den ráno vyrážíme z našeho hostelu k Laguně de los Tres. Trasa se také vzhledem k ikonickému výhledu jmenuje Fitz Roy trail. Brzo pochopíte, proč a kde se inspirovala nejslavnější (a nejlepší) udržitelná značka outdoorového oblečení na světě. Mimochodem, v Patagonii turisty nejčastěji nošená. Pokud bych měla vybrat jedno jediné místo z Patagonie, které bych doporučila k treku, bude to určitě tato trasa. Je neuvěřitelné, jak různorodou krajinu můžete potkat během jediného výletu. Les se střídá s panorama výhledy na řeky, ledovce, pampou a loukami. Poprvé zakoušíme patagonské počasí, ráno vycházíme za slunce, ale pak nás střídavě doprovází slunce s deštěm, u laguny Tres sníh. Krajina je okouzlující, ať už je sluncem rozjásaná nebo oblaky zachmuřená. Celé dopoledne i poledne se Fitz Roy před námi schovává. Cesta se příjemně pomalu táhne do kopce, až závěrečný stoupák k laguně nám dá trošku zabrat. U laguny je bohužel zamračeno, čekáme pár hodin, jestli se Fitz Roy ukáže. Počasí se nelepší a tak to vzdáváme a sestupujeme dolů. Jako na potvoru až jsme dole, tak se hora konečně umoudří a … výhled na špičaté pohoří je naprosto odzbrojující. A možná je dobře, že se rozjasnilo až dole, protože scenérie „kouřící se“ hory s blankytnými ledovci a zelenou loukou je něco, o čem sní každý krajinářský fotograf. Ne nadarmo se tady konají různé foto workshopy, z tohoto místa prostě nelze odejít se špatnou fotkou!
Pomalu se vracíme do Chalténu, necháváme Fitz Roy za zády, ale stejně se pořád MUSÍME otáčet. Ta hora má v sobě zkrátka něco, co nás nutí se na ni pořád dívat. Večer zaplujeme do restaurace Parilla La Oveja Vieja. Co by to byl výlet do Argentiny bez steaku. A co teprve víno! Před odjezdem jsem si někde v průvodci přečetla „try as much wine as you can“ a jakožto milovník vína jsem se tím samozřejmě řídila. Restaurace nezklamala jak jídlem, tak interiérem a obsluhou: 10/10.
Laguna Torre
Třetí den se vydáváme k laguně Torre, což je druhý nejpopulárnější trek z El Chalténu. Ačkoliv cesta tam a zpět měří asi 18-20 km, díky malému převýšení se jedná o celkem snadný trek. Krásné výhledy jsou na celé trase. Trail si můžete u jezera Torre prodloužit o cestu k vyhlídce Mirador Maestri, což moc doporučuju, protože ledovec budete mít opravdu na dosah ruky. Jen bacha na opravdu silný vítr. Dole u jezera si pak můžete dát odpočinek a pořádně potrápit paměť svých fotografických zařízení, protože je to tady opět neuvěřitelně fotogenické. Patagonie je velmi populární místo a protože sezóna trvá jen pár měsíců v roce, nikdy na těchto místech nebudete sami. Než z toho budete otrávení, tak vězte, že všichni lidé chtějí vidět tu krásu na vlastní oči stejně jako vy. Na druhou stranu to množství lidí se díky rozlehlosti krajiny rozptýlí a turisté v Patagonii se mi zdáli jako jedni z nejohleduplnějších, co jsem kdy potkala. Pokud se všichni chovají v přírodě ohleduplně, může to fungovat. Možná je to i kvůli tomu, že do Patagonie jezdí hlavně lidé, kteří milují hory a přírodu a ví, jak se k/v ní chovat.
Výbornou a nápaditou veganskou restauraci jsme hladoví po treku našli v Curcuma.
El Calafate a Perito Moreno
El Chalten jsem si zamilovala a ač nerada, musím se z El Chalténu autobusem přesunout zpět do El Calafate. Chci totiž navštívit unikátní rostoucí ledovec Perito Moreno. Perito Moreno se nachází asi 100 km od města El Calafate a dostat se k němu můžete v rámci organizovaného výletu nebo si můžete půjčit auto či objednat taxi. Ve městě funguje spousta agentur, nabízejících různé výlety a totéž dělají i ubytovací zařízení. Vstupné do všech NP je stejné a cena se liší pro cizince a místní. Areál je rozlehlý a více stupňovitě postavený tak, že nehrozí, že byste se s někým tlačili u výhledu. Ale samozřejmě jako všude čekejte spoustu turistů. Ledovec je v nejvyšší délce vysoký až 70 metrů! Nejoblíbenější zábavou je pozorovat, jestli se z obrovského ledovcového masivu neutrhne kus velikosti auta nebo paneláku, tzv. telení ledovců. Z vlastní zkušenosti bych řekla, že se urve vždycky tam, kam se zrovna nedíváte. Odtržení kry je doprovázeno zvukem, připomínající hrom a vlnobitím. Celkově se jedná o fascinující podívanou a opravdu jsme vydrželi se na tu ledovou krásu dívat celý den a když jsme se rozhodli, že už teda opravdu jdeme, tak nám cesta na parkoviště po vyhlídkových dřevěných schodech trvala další dvě hodiny. Výlet na Perito Moreno si můžete „vylepšit“ výpravou přímo na ledovec nebo výletem lodičkou po jezeře.
Na jídle jsme si pochutnali v La Zaina. Dobré místní pivo vaří v Nativa Cervecéria.
Torres del Paine a O-trek
Z El Calafate se autobusem přesouváme do chilského Puerto Natales a odtud si „střihneme“ týdenní trek na těžko v NP Torres del Paine. Pokud vás dlouhé chození v divoké přírodě s batohem baví, není o čem debatovat, jděte do toho. Okruh, který jsem šla, se jmenuje „O“ a je neuvěřitelným turistickým dobrodružstvím. Scenérie na trase je fantastická: tyrkysová jezera, vodopády, bizarní hory, úžasné vyhlídky, mohutný ledovec a rozmanitá divoká příroda. Trasa dlouhá cca 120 km zavede turisty k nejzajímavějším místům i do některých neprobádaných částí parku. Na trek si vynahraďte minimálně týden. Pokud máte málo času nebo sil možné absolvovat i zkrácenou variantu zvanou „W“. Pokud vás to zaujalo, více o tom píšu tady.
Punta Arenas a tučňáci
Z treku v Los Torres del Paine se autobusem přesouváme do Punta Arenas.
Patagonie si vaši pozornost zaslouží, i když neholdujete chození po horách. Častým důvodem k návštěvě je pozorování různých našinci neobvyklých zvířat. V Patagonii můžete ve volné přírodě spatřit lamy, pásovce, plameňáky, pštrosy nandu, již zmíněné kondory, při troše štěstí i pumu a další zajímavá zvířata. Jedním z nejoblíbenějších výletů je výprava za tučňáky, přičemž je více možností, kde je vidět. Jelikož naše cesta do Ushuaia vedla přes Punta Arenas, bylo logické, že se za tučňáky vypravíme právě tam. Málem jsme se na ně ale nedostali, bylo totiž naivní si myslet, že stačí vše řešit na místě. Přijeli jsme do Punta Arenas a sháněli výlet na druhý den, jenže ouha, bylo prý pozdě. Naštěstí nám pomohl jeden hodný majitel krámku se suvenýry těsně před zavíračkou a vytelefonoval nám místa na lodi. Takže bych na to nespoléhala a příště si rezervovala výlet s předstihem (jde to online).
Co jsem vypozorovala, tak loď jezdí každý den 2x denně z přístavu v Punta Arenas. Loď pluje Magallenesovým průlivem na ostrov Isla Magdalena, který už geograficky spadá do Ohňové země. Tento ostrov obývají pouze tučňáci a 3-6 (dle sezóny) strážců parku NP CONAF Los Pinguinos. Návštěva je omezená pouze na hodinu, aby zvířata nebyla příliš rušena. Na ostrově není žádné zázemí a pohybovat se můžete pouze na vyznačené stezce. Kromě tučňáků můžete spatřit různé druhy ptactva. Loď pluje na ostrov asi 2 hodiny a během plavby dostanete výklad. Je-li příznivé počasí, můžete se podívat i ven na palubu, přece jen už samotná plavba tímto slavným průlivem je zážitek. Můžete si představit, jaké to asi bylo, když tu Magallanes před více než 500 lety plul poprvé a našel cestu, která skrze rozeklané fjordy spojuje Tichý a Atlantický oceán.
Na jídle jsme si pochutnali v La Marmita. Skvělé a cenově dostupné ubytování se snídaní, plně vybavenou kuchyní, pračkou a 2 psy jsme našli v Haiken hostal.
Ohňová země a Ushuaia
V Punta Arenas ráno nasedáme na autobus, který nás má asi za 10 hodin odvézt do cíle naší cesty – argentinského města Ushuaia. Jenže kvůli neuvěřitelně silnému větru uvízneme v přístavu Punta Delgada dlouhých šest hodin, než se trajekty odváží vyplout. Odpoledne konečně opět brázdíme vody Magallenova průlivu, pak se vyloďujeme na ostrově Tierra del Fuego. Z autobusu pozorujeme západ slunce a velké zástupy ovcí, kterak se pasou po nekonečných planinách ostrova. Mimochodem název „Ohňová země“ vznikl, když tudy Magallanes plul více než před 500 lety. Myslel si, že vidí oheň a kouř ze sopek, ale byly to táborové ohně místních indiánských kmenů.
Do Ushuaia přijedeme někdy po jedné hodině ranní. Asi nejlepší dopravním prostředkem pro poznávání okolí je půjčení si auta, což hned ráno uděláme a vyrážíme se podívat do NP Tierra del Fuego. První zastávkou je samozřejmě nejjižněji umístěná pošta na světě Correo Fin del Mundo. Tam za menší poplatek dostanete razítko do pasu ve tvaru tučňáka nebo odtud můžete poslat pohled, koupit si unikátní známku atd. V NP je několik stezek, které se dají projít, například se můžete projet vláčkem na nejjižněji položené železniční trati světa nebo dojít až k majáku, kde skutečně končí cesta a dál už „nic“ není.
Ushuaia je plně vybavené turistické město, kde najdete mnoho restaurací, obchodů, půjčoven aut atd. Perfektní kulinářský zážitek nám připravila restaurace Salitre.
Ushuaia vzhledem své poloze jako magnet láká cestovatele různého druhu a z celého světa. Každý je přece zvědavý, jak to vypadá na konci světa! A když už člověk letí takovou dálku do Patagonie, tak se návštěva na konec světa nabízí. Dalším důvodem, proč sem lidi jezdí je ten, že právě odtud vyplouvají výletní lodě na Antarktidu. Poslední člověkem nedotčený kontinent tak zažívá poslední dobou cestovatelský „boom“. I když pro lodě platí velmi přísná ekologická pravidla, tak se dá polemizovat o tom, zda je to dobře nebo ne. Možná proto je věkový průměr návštěvníků Ushuaia přes 65+, hodně lidí na tuto plavbu šetří celý život a návštěva Antarktidy tímto způsobem nevyžaduje fyzickou zdatnost.
Pěkný výlet na jedno dopoledne, který se dá z Ushuaia podniknout, je cesta k tyrkysovému jezeru Laguna Esmeralda. Začátek stezky k Esmeraldě se nachází v údolí Valle de Los Lobos, asi 17 km východně od Ushuaie, na trase Ruta 3, kde je malé parkoviště. K laguně se dostanete po modré značce. Cesta je na pohodu , ale počítejte s hodně blátem a velkou frekventovaností.
Po laguně už nám nezbývá nic jiného, než zamířit na letiště a nasednout do letadla směr Buenos Aires. I když naše cesta tady ještě nekončí, „pouť na konec světa“ je definitivně u konce. Vybavuje se mi, jak jsem na Flightradaru před cestou pozorovala letadla, mířící z/do Ushuaia a teď v jednom poletím. Komu by se v té chvíli nezvýšil tep, ten snad nikdy necestoval.
Tři dobré rady na závěr (travel hacks)
1) Plánujte a rezervujte dopředu. Patagonie není jako latinská Amerika nebo Asie, kde se všichni rvou o turistu. Není nic horšího než cestovat přes půl planety a pak zjistit, že všechna místa v autobuse nebo exkurze jsou vyprodané. Vždycky se to nějak vyřeší, ale náhradní alternativy jsou většinou dražší a zahýbají s harmonogramem, což zrovna v Patagonii při překonávání velkých vzdáleností není příjemné.
2) Vezměte si s sebou dolary v hotovosti. Kdo často cestuje, tak ví, že ani kreditky nejsou všemocné. Nejenže se na spoustě místech nedá platit kartou, ale konkrétně v Argentině vám DOVEZENÉ dolary z ČR ušetří spousty peněz (rok 2023). Vzhledem k obrovské inflaci dostanete lepší kurz ARS (argentinské pesos) než kdybyste si vybírali na místě z bankomatu nebo bance. Pro místní jsou dolary investicí. V restauracích a obchodech vám při placení dolary vrátí v místní měně nebo peníze můžete vyměnit v ulicích BA. Ideální je zeptat se místních, poradí vám, kam chodí oni. V oficiálních směnárnách neměňte, kurz je hrozně nevýhodný.
3) Nepodceňte kvalitní oblečení. Počasí v Patagonii umí být zrádné, takže se vybavte nepromokavými svršky a dostatečně teplým oblečení. Nezapomeňte ani na opalovací krém. Jižní slunce, které se odráží od ledovců, má pořádné grády!
Vše, co se sem nevlezlo a další inspirace na cesty najdete na Instagramu ve stories.