Autentické Azory
Pico, Faial a Flores
Mnoho návštěvníků v drtivé většině zavítá jen na hlavní a největší ostrov Sao Miguel. Ten má také samozřejmě co nabídnout a píšu o něm v samostatném příspěvku tady. Ale pokud nejste limitováni časem (a trochu i financemi), tady se dozvíte, proč byste měli vyrazit i na další Azorské ostrovy.
Azorské souostroví tvoří celkem 9 ostrovů, mně se kromě výše zmíněného Sao Miguel podařilo navštívit tři: Pico, Faial a Flores.
Doprava: Na všechny ostrovy létá portugalská aerolinka Sata Azores, popřípadě je varianta se dopravit trajektem společností Atlanticoline. Na přesuny v rámci prostřední skupiny ostrovů (Fail, Pico, Sao Jorge, popřípadě Graciosa a Terceira) je trajekt dobrá volba. My jsme si přímo od Sata domluvili balíček 3 letů. Aerolinku musíte kontaktovat telefonicky nebo emailem s předem připraveným itinerářem a ona vám pak nabídne výhodnější cenu).
Kdy: Vzhledem k tomu, že teploty jsou víceméně stabilní a počasí vrtkavé (zní to jako oxymorón, ale je to tak), tak po celý rok.
Počasí: Během dne můžete zažít až tři roční období. V podstatě mi vrtkavost počasí připomínala Patagonii (o ní píšu tady) s rozdílem, že bylo tak o 10 stupňů více. Ve vyšších polohách se bez větrovky a mikiny neobejdete, ale od jara do podzimu se u moře vykoupete. Zmoknete zaručeně, takže se hodí nepromokavá výbava (aspoň bunda). Taky hodně fouká, takže deštník můžete nechat doma. Ten můj skončil po 3 minutách marného boje v kontejneru.
Uhrančivé Pico
Pico patří do tzv. „azorského trojúhelníku“, tedy skupiny 3 ostrovů (Pico, Faial, Sao Jorge), které se nachází bezprostředně u sebe. Dominantou ostrova je nejvyšší hora Portugalska, 2351 m. vysoký vulkán, který lze v případě jasného počasí spatřit z letadla i z okolních ostrovů a právě on je hlavním důvodem, proč je Pico v hledáčku turistů. Pico však nabízí mnohem víc než samotný výstup na vrchol sopky.
Po celém ostrově se rozprostírají vinice a stojí za to ochutnat zdejší víno, které je díky specifickému klima unikátní. Sulfur, slaný vzduch a ostré slunce ovlivňují chuť vína. To je hodně minerální a svěží. Na ostrově je několik vinařství, kde se můžete zastavit na ochutnávku, víno koupíte ale v každém supermarketě. Snad každý domeček má svou mini vinici. Vinařství jsou otevřená cca od dubna/května, přes zimu je zavřeno.
Ostrovu Pico se díky sopečné činnosti přezdívá „černý“ a při pohledu na krajinu je jasné, proč. Černá krajina kontrastuje s tyrkysovým mořem, bujnou zelení ve vnitrozemí a vše to doplňuje mlha, která se přelévá přes údolí. Ideální fotografické podmínky.
Co dělat na Pico
1) výstup na sopku Pico
Máte-li dost fyzických sil, můžete si vychutnat pohled na ostrov (a ještě dál) opravdu z výšky. Na horu vás pustí pouze s permitem a počet povolenek je limitován. Je-li špatné počasí, dá se termín zdarma s předstihem přerezervovat, pokud je volné místo. Vyráží se z chaty, kde se musíte zaregistrovat a dostanete GPS. Můžete si zaplatit i průvodce, ale cesta je prý dobře značená. My jsme bohužel z důvodu velmi špatného počasí museli výstup vzdát a permit nám propadl, jelikož jsme z důvodu přesunu na další ostrovy museli z Pica odjet. Výstup je tak trochu o štěstí (nebo spíš o počasí). Počasí je na Azorech bohužel tak nevyzpytatelné, že vám neporadím, kdy je největší šance na slunečné okno.
2) ochutnávka vína
3) treky a jeskyně
I když se bude počasí tvářit všelijak, nemělo by vás to odradit od poznávání ostrova. My jsme první dva dny sopku skoro neviděli, ale za to jsme si užili mlžnou atmosféru v horách ( i s deštěm, samozřejmě). Odměnou nám bylo ticho, klid a přítomnost volně se pasoucích krav. Jinak jsme nikoho nepotkávali. Taky můžete navštívit jeskyně. Buď můžete jet na nejznámější jeskyně na ostrove Gruta das Torres nebo objevit nějaké náhodou jako my. Bylo trochu oříšek najít vstup, ale nakonec se to podařilo. Připadala jsem si jako v hobití noře. Zaparkujete tady. Na ostrově je bezpočet turistických tras jak ve vnitrozemí, tak u pobřeží. A pokud na jednom konci prší, pak na druhém může v klidu svítit slunce.
4) koupání u pobřeží
Další věcí, která se mi na Picu (a Azorech obecně) líbila, byly přírodní mořské bazénky na pobřeží. Atlantický oceán je bouřlivý a pláže tu jsou často divoké a skalnaté, navíc s hojným výskytem jedovaté měchýřovky (píšu o ní v blogu o Gran Canaria). A proto tu jsou upravené bazénky, kde se můžete vykoupat bez obav, že se se omlátíte někde o skálu. Téměř v každé vesničce je k nalezení takové koupaliště, často s čistými WC a piknikovým zázemím a většinou je úplně zdarma. A i když je ve vnitrozemí zataženo a nevlídno, jakmile u pobřeží vyleze slunce, je ideální čas jít do plavek!
Magický Faial
Když jsme odjížděli z Pica, ráno byl krásný slunečný den a sopka se předváděla ve své kráse. Zamávali jsme jí z trajektu, mířícího na ostrov Faial. Na tom jsme měli něco okolo 24 hodin času, což není moc ale na druhou stranu je to takový slušný layover, dalo by se říci. Vyzvedli jsme auto a hned jsme zamířili k nejznámější dominantě – kaldeře uprostřed ostrova. Ačkoliv bylo azuro, kolem kaldery se držel mrak, což je pro Azory typické. Zrovna se na ostrově běžel běžecký závod (Ultra Blue Islands) a tak jsme mohli fandit běžcům, které jsme potkali v protisměru na stezce kalderou. Kupodivu to byli jediní lidé, které jsme potkávali. Většina návštěvníků se jde podívat jen od parkoviště k vyhlídce. Člověk by řekl, že se nedá na okružní cestě kalderou zabloudit, ale chyba lávky. Na konci jsme v husté mlze u vysílače trochu sešli ze stezky.
Zdárně jsme se ale nakonec z mlhy vymotali a jeli se trochu ohřát dolů k oceánu. To je pro Azory taky typické. Nahoře v horách fouká a chce to minimálně větrovku, kdežto u pobřeží je to na plavky. Na pláži Praia de Faia jsme opět skoro nikoho nepotkali a užívali si krásné černé a divoké pláže, lemované útesy.
Po pláži jsme vyrazili směr západ ostrova, abychom se podívali na další unikát Faialu. V letech 1957 -1958 Faial postihla velká sopečná erupce, která vytvořila na západním pobřeží nové území. To se připojilo ke stávající zemi a „hranici“ poznáte podle majáku, který stál na kraji útesu. Maják sice ohořel, ale přežil. Přilehlé domy však byly spáleny. Je zajímavé vidět, co příroda dokáže a jakou má sílu. Nová půda postupně začíná obrůstat zelení, názorná ukázka sopečné činnosti na tomto malém kousku země! Jelikož Faial se nachází na evropské a americké litosferické desce, dochází tu i k zemětřesení. Zároveň je toto místo považováno z geografického hlediska za nejzápadnější bod Evropy (Flores a Corvo už totiž leží na americké desce). Místo se dá hezky projít, můžete navštívit i muzeum a podívat se na několik vyhlídek.
Po majáku zbývalo ještě trochu času (a hlavně světla), takže jsme se jeli podívat na levádu. Vzpomněla jsem si samozřejmě hned na Madeiru a vlastně mi Faial tak trochu Madeiru připomínal (viz. černá pláž výše). Leváda měla přesně tu atmosféru, kterou si přeje mít každý fotograf. Bohužel už se schylovalo k večeru a tak nám nezbyl čas projít si ji úplně celou a museli jsme to otočit. U levády jsme potkali přátelsky naladěný organizační tým běžeckého závodu, který nás zval na grilovačku. My jsme ale potřebovali ještě stihnout přístavní město Hortu a alespoň zvenku omrknout ikonický Peter sport café. Tam měli samozřejmě plno, zakotvili jsme proto v restauraci poblíž. Pak už následoval přejezd na ubytko u letiště.
Okouzlující Flores
Z Faialu nám letělo malé vrtulové letadlo na nejvzdálenější azorský ostrov Flores. Na ten jsem se těšila nejvíc a teď můžu říci, že očekávání se naplnila. To, že ta nejkrásnější místa naší země jsou i ta nejhůře dostupná tady platí dvojnásob. Flores je malý ostrov se spoustou krásy a my si ho chtěli užít beze spěchu, takže jsme na něm strávili 4 noci (stačí ale i 2).
Zajímavosti ostrova Flores
1) Kráterová jezera
Zaparkujte tady. Nejzajímavější je vyhlídka na jezera Negra a Comprido, přičemž každé má jinou barvu. Podél kráterů nesměle nakvétaly první hortenzie. Sezóna největšího květu hortenzií začíná v červnu a je to nádherná podívaná. Další dvě kaldery neboli kráterová jezera Rasa a Funda das Lajes najdete tady.
2) Vodopády.
Na ostrově je jich mnoho! Nedá se moc slovy popsat ta neskutečná krása, která nás čekala, když jsme dorazili k jezírku Poco do Ribeira de Ferreiro. Zaparkujete tady. Do jezera padá hned několik vodopádů a je to skutečně epic. Na Azorech zrovna kvetly bílé kaly a umocňovaly tu nádheru. Asi se nebudete divit, že jsme toto místo navštívili dvakrát. U jezírka se dají skvěle pozorovat ptáci. Pokud bych měla vybrat jen jedno místo z celých Azor, bylo by to tohle. Hned vedle podél řeky vede stezka k impozantnímu vodopádu Faja Grande. Dronaři si přijdou na své, jen dejte pozor, ať svého drona neutopíte 🙂 Obě cesty k vodopádům nejsou nijak náročné, jedná se o fajn procházku, jen dávejte pozor na mokré kameny 🙂
Další vodopády najdete na severozápadě ostrova. Za vesnici Faja Grande vede červená stezka a vodopád Poco do Bacalhau uvidíte i ze silnice. Zrovna se u něj pásly krávy s telaty. Na Azorech je snad více krav než lidí a mají to štěstí, že se mohou volně pást na šťavnatě zelených loukách. Kéž by takové štěstí měly všechny krávy na světě! Velikost vodopádů a jejich mohutnost záleží na tom, jak vydatné byly deště. Některé vodopády nemají ani jméno. Za kostelem Igreja de Nossa Senhora do Carmo je parkoviště a odtud vede podél útesu moc hezká stezka, ze které uvidíte ten opravdu nejzápadnější bod Evropy – maličkou skálu Ilheu do Monchique.
3) Impozantní vyhlídky
Nebudu přehánět, když prozradím, že scénické vyhlídky tady jsou na každém kroku. Na severu se můžete podívat k majáku Ponta do Albarnaz. Kdekoliv na západním pobřeží se pokocháte západy slunce a u Morro dos Frades si uděláte parádní instafotku. „Havajský“ vibe zažijete na vyhlídce Craveiro Lopez a celém severním pobřeží nad Santa Cruz das Flores se pokocháte rozeklanými skálami jakoby rozházenými v moři. Zkrátka se tu uvyhlídkujete!
4) Treky
Pokud nechcete troškařit, můžete si nejzajímavější část ostrova obejít po svých. Turistických cest je tu bezpočet. A co je nejlepší? Kromě nejznámějších vodopádů a kalder na nich skoro nepotkáte živou duši. Díky tomu, že jsme měli na Floresu hodně času, mohli jsme si dovolit i průzkum „opomenutých“ míst. Jedním z nich je trail Trilho PR4FLO. Tato oblast má tropické mikroklima a jedná se o jednosměrný překrásný trail podél pobřeží. Podle krávy, která se vám postaví a za žádnou cenu neuhne, do stezky poznáte, že jste už na konci.
Tip na závěr
Na ostrovech jsou perfektní kempovací místa s tekoucí vodou, sociálním zařízení a zázemím pro grilování. V době naší návštěvy toto vše bylo zdarma, ale někde jsem četla, že v sezóně se může na některých místech vybírat poplatek. Pokud máte dobrodružného ducha a nebojíte se deště, můžete směle obejít ostrov po svých a spát ve stanu. Jinak ubytování seženete klasicky na Bookingu nebo Airbnb. Tak co myslíte? Byla by škoda zůstávat jen na jednom ostrově, když Azory nabízí tolik krásy. Neopomenu zmínit, že tahle místa jsou krásná hlavně proto, že je turismus ještě nestihl zničit stavbou dálnic a hotelových rezortů.
Pokud však z jakéhokoliv důvodu můžete navštívit pouze hlavní ostrov Sao Miguel, blog o něm najdete tady.
Více videí a fotek z konkrétních dní najdete na mém Instagramu.