Podzimní Bavorsko
Neuschwanstein
Co s prodlouženým říjnovým víkendem, když jedno z nejfotogeničtějších období roku je v plném proudu? Třeba vyrazit ráno k sousedům do Německa a za pár hodin se kochat podzimní parádou v okolí jednoho z nejznámějších evropských zámků – Neuschwansteinem. Příběh výstředního krále Ludvíka II., který ho nechal postavit, je stejně fantaskní jako zámek sám.
Místo pro zámek si vybral exkluzivní; postavil ho na strmé skále a výhled měl na jezera, lesy a hory. Kdo by si nepřál takové bydlení? Pronásledován zlými můrami se paranoidní král mohl na tomto místě skrývat před lidmi. Říká se, že právě tato stavba se stala inspirací pro zámek Walta Disneyho. Ludvík celý život hledal krásu a podporoval umění, což si ale žádalo obrovské finance ze státní kasy. Když k tomu připočteme podivínskou povahu panovníka, jeho nereálná přání a nechuť k vládnutí, zášť ze strany ministrů na sebe nenechala dlouho čekat. Ludvík přilil olej do ohně příkazem „vyměnit Bavorsko za nějaké území v jižní Americe“. Král byl prohlášen za nesvéprávného, zbaven trůnu a odvezen do zámku Berg, kde za záhadných okolností zemřel při procházce u Starnberského jezera.
Zaparkujte na jednom z parkovišť ve vesnici Hohenschwangau a vydejte se nahoru do kopce až k zámku. V době naší návštěvy byla bohužel kvůli údržbě zavřená nejznámější vyhlídka na zámek z mostu Marienbrücke. V sezónu se na vyhlídku stojí fronta a nejlépe uděláte, když se vydáte dál za most po stezce do kopce. Tam se prý líným turistům už moc nechce. My jsme si museli poradit s tím, co šlo. Zámek a poslední paprsky jsme fotili odtud. Zde je také krásný výhled do okolní krajiny a na zámek Hohenschwangau (tady bydlela Ludbíkova matka, se kterou neměl moc dobré vztahy).
Zugspitze
Nejvyššímu vrcholu Německa sice chybí do třítisícovky pár metrů, ale to mu nic neubírá na zajímavosti a několika rekordech (prý dokonce světových). V letní sezónu se můžete na vrchol vydat po celkem náročnější ferratě, ale my jsme vzhledem k době zvolili pohodlnou lanovku (zpáteční jízdenka stála 61 EUR). U lanovky se dá zaparkovat, v případě koupi vstupenky na lanovku dostanete slevu na parkovné. A jsme u těch rekordů. Lanovka překonává rekordní výškový rozdíl 1 945 metrů a také rekordně nejdelší úsek bez podpory – 3213 m. A to není všechno. Na konci cesty vás čeká prosklená stanice s panoramatickým výhledem, restaurace a muzeum. Nahoře to tedy byl doslova „fičák“. Vůbec si nedokážu představit to v tuto dobu jít pěšky, byla taková zima, že do pěti vteřin mi zmrzly ruce (v rukavicích). Podstatně příjemněji bylo v závětří na Zugspitplatt, kam se dostanete také lanovkou (vše je v ceně zpáteční vstupenky). Výhledy na rakouské alpy a ledovec byly ve společnosti přátelských kavčat parádní! I tady najdete fajn horskou restauraci, kde se můžete zahřát svařákem nebo jídlem. Kdo říkal, že hory jsou jen ukrutná dřina do kopce? 🙂 Kromě lanovky se na nejvyšší kopec Německa dostanete i zubačkou. My tuto cestu volíme v rámci naší vstupenky zpět.
Eibsee
A na zpáteční cestě zubačkou z Zugspitze se kocháme pohledem na malebné jezero Eibsee. Dole jen přeběhneme od stanice přes parkoviště a vydáváme se na procházku okolo jezera. Celá trasa měří okolo 7 km a je vhodná pro každého. Vynahraďte si na Eibsee dostatek času, protože vám garantuji, že se budete pořád zastavovat a kochat. Okouzlí vás více malé ostrůvky a tyrkysová barva na mělčině (už vím proč se Eibsee říká „bavorský karibik“ 🙂 nebo dokonale symetrický odraz pohoří Zugspitze na hladině? Tohle všechno dělá z jezera opravdovou perlu. V době naší návštěvy se u jezera rekonstruoval hotel a v jezeře se může koupat, ale kempování je zde zakázáno.
Ačkoliv byly všude odpadkové koše, stačilo se jen trochu odklonit od hlavní stezky a narazili jste na „přítomnost“ neukázněných turistů. V tomto případě spíše turistek. Nevím jak vás, ale mě poházené toaletní papíry strašně vytáčí!!! Holky, měly byste se nad sebou zamyslet a pokud papír musíte použít, těch pár metrů na odnesení ho do koše vás přece nezabije.
Parkování u Zugspitze a Eibsee
Parkování u jezera je rozděleno na 2 kategorie. Pokud přijedete od 5:00 – 9:30, zaplatíte asi 2 eura a od 9:30 za 4 hod. zaplatíte 5 euro, za další hodinu po euru. Když si koupíte lístek na lanovku, dostanete na parkování nějakou slevu. Bezplatná parkoviště jsem neměla čas zkoumat. Nutno počítat s tím, že celá Evropa se stává čím dál tím víc dražší destinací a od toho se odvíjí ceny za ubytování/parkovné/lístky atd. Na druhou stranu je logické, že komunikace, infrastruktura, odvoz odpadů a vlastně vše, co přispívá k pohodlí návštěvníků něco stojí a je třeba za to zaplatit.
Partnachklamm
Na druhý den se ráno vydáváme do soutěsky Partnachklamm, která je otevřená celoročně. Pokud jste někde ubytováni, dostanete návštěvnickou kartičku, která vás opravňuje ke slevě. Vstupné stojí asi 6 – 7 euro. Parkujeme na parkovišti u Olympijského stadionu. Soutěska je krásná, ale docela krátká. Pokud vyrazíte pozdě, budete se v ní tlačit s ostatními návštěvníky. Na konci soutěsky máte několik možností, jak se vrátit na parkoviště ke Stadionu. Buď se bezprostředně na konci soutěsky dáte doleva směrem k restauraci Kaiserschmarrn-Alm a nebo pokračujte podél řeky a tady pak zahněte doprava. Příjemná cesta do kopce vede lesem a potom přijdete na lávku, odkud je krásný výhled na rokli. Tuto lávku potkáte i v případě, že se vydáte cestou k restauraci Kaiserschmarrn-Alm, stačí tady zahnout doleva.
Závěrem
Jelikož byl konec října a docela chladno, nechtělo se nám spát ani v autě natož venku, ubytovali jsme se tady – Gästehaus Attenhauser. Poměr kvalita – cena byl super, měli jsme i snídaně. Paní domácí byla moc příjemná a poradila s výlety do okolí. Tento výlet v pohodě absolvujete, i když nemáte super kondičku nebo máte děti. Na německé dálnice nepotřebujete dálniční známku, můžete jet neomezenou rychlostí, cestou jsou odpočívadla. Více fotek najdete tradičně ve stories.
