Toulky Bledými horami
To nejkrásnější z Dolomit
Mnoho lidí, včetně slavného horolezce Reinholda Messnera o Dolomitech tvrdí, že jsou to ty nejkrásnější hory na světě. Gigantické a rozeklané skalní útvary, které díky své světlé barvě dávají vyniknout slunci v jakoukoliv denní dobu, jsou právem zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO. Vskutku, Dolomity jsou rájem pěší turistiky pro všechny věkové kategorie. Jsou krásné za každého počasí, v kteroukoliv část dne. V kombinaci s věhlasnou italskou gastronomií si získají i vaše srdce. Místa, která by vám rozhodně neměla uniknout nejen při první návštěvě, uvádím v chronologické posloupnosti, jak jsme je navštívili i my.
Fotogenické kostelíky
Určitě jste tu fotku slavného červeno-bílého kostela někde viděli. Já ji měla na puzzle. Ve skutečnosti jsou v údolí Val di Funes dva fotogenické kostely. Když vyjedete z ČR ráno, dorazíte k nim odpoledne/večer, což je ideální. Vyhlídka k prvnímu je takřka pár metrů od placeného (ve vesnici se dá zaparkovat i zdarma, jen to bude dál) parkoviště tady. Pokud byste si chtěli kostel prohlédnout, platí se vstupné a musíte popojít dál a jít za plot. To je podle mě zbytečné, kostel sám o sobě nemá moc co nabídnout a nejhezčí pohled je právě z této vyhlídky.
Nechte auto na parkovišti a projděte se ke druhému kostelíku. Panorama výhled budete mít nejlepší odtud. Nejkrásnější jsou prý oba kostely při západu slunce (ovšem musíte si vybrat, u kterého zrovna při tom západu chcete být, my měli zrovna mraky :-).
Přivstaň si na Alpe di Siusi/ Seiser Alm
Seiser Alm je nejvýše položená louka alpského typu. Její krása nejvíc vynikne brzo ráno, když se nad ní tajuplně snáší mlhy (díky, Martine!). Je nejlepší se „ubytovat“ co nejblíže ní, třeba ve vesnici Seis am Schlern. My jsme přespali na parkovišti u lanovky, ale jde si samozřejmě najít ubytování v okolí. Každopádně nastavujeme budíček na 4:30 a ráno se vyjíždí nahoru na toto parkoviště. Pokud spíte v nějaké z horských chat, můžete parkovat přímo nahoře. Z horního parkoviště se jde asi cca 1,5 – 2 hod. pěšky a pak už se snažíte najít si to nejhezčí místo. A že jich je! I kdyby jste neholdovali rannímu vstávání, i tak je dobré dorazit na místo brzo. Parkoviště se rychle plní a po určité době a zaplněnosti se uzavírá.
Z louky na Secedu
Ještě tentýž den se dá krásně stihnout Seceda, což je 2519 vysoký, dramaticky rozeklaný kopec. Pokud jste se na Alpe di Suisi loudali jako my, máte málo času nebo se vám jednoduše nechce ten trochu nudný kopec šlapat, můžete si ho vyjet lanovkou z St. Ulrich (Ortisei), kde zaparkujete v kryté garáži auto. Odvážní údajně mohou bivakovat přímo nahoře, nám hlásili bouřku, která opravdu přišla a tak jsme to vůbec neriskovali. Bivak je v Itálii povolen od soumraku do úsvitu nad 2500 m. Seceda je nejkrásnější, když se přes ni přelévají mračna. My těch mraků měli poněkud více, takže jsme čekali, až se ukáže z mraků. V okolí vrcholu je několik krásných horských chat – ideální na oběd. Doporučuji třeba Sofii. Úroveň italských chat v Dolomitech je vyšší než u nás, připadala jsem si jako skoro jako v luxusní restauraci. K večeru přišel slušný liják, takže kopec jsme sbíhali zmoklí jako myši.
Sedlo Passo Gardena
Jelikož lilo jako z konve, rozhodujeme se, že se ubytujeme v hotelu Cir, který slibuje nepřekonatelné výhledy na hory! Cesta k němu je tak krásná, že už mám v hlavě další treky na příští návštěvu Dolomit. Abych si výhled pojistila, rezervuju pokoj s výhledem, ale je to podvod, protože tento hotel je horami přímo obklopen a příplatek byl úplně zbytečný! Výhled je i z WC. V okolí hotelu je mnoho tras, kudy by se dalo jít, my ale ráno po snídani pokračujeme dál, protože máme jiný plán.
Trocha historie, ale ještě více hor na Cinque Torri
A naším cílem je Cinque Torri, další z pozoruhodných útvarů v Bledých horách, jak se Dolomitům přezdívá. Atrakce leží kousek od olympijského města Cortina d’Ampezzo a je přístupná pěšky i lanovkou odtud. Parkoviště je zdarma, asi by se tu dalo i přespat v autě. Mimo 5 věží, které vznikly rozpadem vlivem eroze z jednoho skalního bloku, si můžete prohlédnout „muzeum“ 1. sv. války pod širým nebem. Já doporučuji jít až na chatu Nuvolau, která byla sice zavřená, ale z ní krásný výhled do okolí. Vrtulník z jedné věže zachraňoval horolezce, kteří se sice vyšplhali nahoru, ale už to nezvládli dolů. Na Cinque Torri jsme strávili skoro celý den, loudali se a kochali se a pak jsme popíjeli italské prosecco na chatě u věží. Večer přespáváme v Cortině.
Blankytné jezero Sorapis
Ráno uděláme tu chybu, že protahujeme snídani až do pozdních hodin a na túru vyrážíme až kolem desáté (no jo, to jsou ty hotelové snídaně a italská kafíčka). Parkoviště je už plné a my vyrážíme s ostatními turisty k jezeru, které proslavila neuvěřitelně tyrkysová voda. Tu jezero získalo díky prachu z ledovce. Cesta k jezeru je moc pěkná, s výhledy, občas nějaký žebřík i (začátek července) sněhové pole. Jezero láká hodně lidí i díky Instagramu, takže leckoho možná překvapí, že se nejedná o úplně easy procházku! Pevné boty, dost vody a ochrana proti slunci (druhá moje chyba tohoto dne) jsou nutnost!
Tre Cime di Lavaredo
Den ještě nekončí, protože nás čeká „highlight“ Dolomit, na který jsem se moc těšila a o kterém mi bylo dlouze vyprávěno. Obrázek Tre Cime najdete v národním parku na každém rohu u silnice. Tre Cime se dá krásně obejít a je to túra na celý den, ale my šli jen půlkruh chatě Locatelli, odkud je nejhezčí výhled. Vjezd na horní parkoviště stojí na den 30 E a my tady i přespali. Takhle jsme měli celé Tre Cime jen pro sebe, všichni už večer odjížděli a my šli k chatě. Zůstali jsme venku až do úplného setmění, pak zapadlo slunce a snesla se mlha. Byla to krása.
Jezero Lago di Landro
Ráno se začíná parkoviště u Tre Cime plnit, takže sjíždíme dolů k jezeru Landro. Tam se osvěžujeme a snídáme. Mimochodem parkoviště v Dolomitech, na kterých se spí, nejsou určena k pikniku, ale pouze k přespání. Občas je to takové neoficiální a na dobré slovo, takže doporučuji být co nenápadnější a samozřejmě se chovat tak, aby po odjezdu nebylo poznat, že jste tady strávili noc.
Původně jsme měli v plánu ještě jezero Braies, ale protože víme, jak to chodí, když člověk jezdí na tahle frekventovaná místě pozdě, tak jsme to nechali na někdy příště. A věřím, že „příště“ určitě nastane, protože Dolomity nabízí hodně tras a jsou kousek od nás.
Cestování v době covidové (červenec 2021)
Do Itálie jsme vyrazili s PCR testem, ale nikdo po nás nikde nic nechtěl. Ani v hotelech, ani na cestách, natož v restauraci. Roušky se nosí ve vnitřních prostorách, dezinfikuje se – prostě to tam funguje jako u nás. Závěrem bych chtěla říci: nebojte se cestovat, ale buďte ohleduplní! Lidi jsou všude a všude je víceméně stejné riziko. Chození po horách má blahodárný účinek na vaše tělo i duši, a to nemá ráda žádná nemoc.