Totes Gebirge

Král mrtvých hor

Když to dobře jede, jste z Prahy za 3,5 hodiny v severních vápencových Alpách! A kdo je z Českých Budějovic, ten to má ještě blíž. Řekla bych, že Totes Gebirge jsou ideální akcí na víkend, zvlášť když není dovolené nazbyt. Zároveň je tady tolik tras, že se nudit nebudete ani týden! Počasí se konečně umoudřilo, hlásí jasno a toho je třeba využít!
Z magické měsíční krajiny na náhorní plošině budou nadšeni jak milovníci horských túr, tak lezci. Mimochodem je tu od roku 2019 nově otevřená nejdelší rakouská ferrata s názvem Priel Klettersteig (obtížnost D), která je výzvou i pro ostřílené lezce. My jsme zvolili dlouhou, místy velmi strmou a skalnatou stezku na nejvyšší horu Totes Gebirge – Grosser Priel s krátkými jištěnými úseky a lezeckými místy 1. stupně obtížnosti. Tuto cestu doporučuji jen za pěkného počasí, protože vápenec za mokra nebezpečně klouže.

Grosser Priel

Vyjíždíme ráno z Prahy a naším cílem je vesnice Hinterstoder. Parkoviště v obci je už okolo jedenácté plné, a tak pokračujeme dál na další parkoviště (parkovné 5 € na 24 hod, Hinterberg) za obcí. Odtud se před výšlapem na chatu vyrážíme podívat na jezero s nádherně čistou vodou Schiederweiher, odkud je krásný výhled na Spitzmauer (důvod další návštěvy?). V jezeře se pod kachnami prohánějí pstruzi a já si říkám, jak tohle jezero asi vypadá v zimě (asi to budu muset zjistit). Vydáváme se po značce č. 201/2 k chatě Prielschutzhaus. Cestou se osvěžujeme u vodopádu Klinserfall a já jsem nadšená, protože jsem vodopád nečekala. Jsme přece v mrtvých horách, tak kde by se tady vzala voda 🙂 Cesta celkem prudce stoupá lesem a po cca 8,5 km přicházíme k chatě Prielschutzhaus. Zde je moc milý personál, vaří se tam. Spaní v lagru je moje první zkušenost, trochu jsem se toho bála, ale docela to šlo (maska na oči a špunty do uší se hodí, ale ráno možná budete překvapeni, vedle koho se probudíte :-). Jinak je třeba si sebou vzít prostěradlo a spacák, dek tam bylo spoustu). Chatu je třeba rezervovat s předstihem telefonicky nebo online tady. Platí se na místě eury, kdo má pojištění Alpenverein, dostane slevu. Odpoledne se už jen opalujeme na terase a popíjíme radler a vinný střik.

Údolím mrtvých hor

Od chaty stoupá stezka nejprve klečí. Kocháme se ranní mlhou nad jezerem a slunce příjemně hřeje do zad. Od rozcestníku plynule pokračujeme kamenitou cestou č. 260 nejprve po suťovém poli a pak už „kamzíkujeme“ nahoru podél zajištěných ocelových lan. Musím říct, že mě cesta moc bavila. Tato trasa je značená jako ferrata, za pěkného počasí a fyzické zdatnosti není třeba jištění, ale pokud trpíte závratěmi či nemáte jistý krok, zvolte raději jinou trasu. Cesta není vhodná ani pro psy nebo malé děti. Pak už se dostáváme k vrcholovému hřebínku, zleva i zprava je pěkný sráz. Hory se halí do mračného závoje, což jen zvyšuje dramatičnost okolí. Střídavě zpoza mraků vykukuje slunce a osvětluje údolí. Cesta od chaty k vrcholu trvá asi 3 hodiny a u 8 metrů vysokého červeného kříže se potkávají hikeři s ferratisty (obdivuju je, že tohle dokáží vylézt!) a navzájem se fotí.

Kritický sestup dolů

A co si vylezeš, to si taky slezeš. Musím se přiznat, že sestupy nemám ráda, protože je to zátěž na kolena. Slézání ferratové části v mlze je trošku adrenalin, ale v podstatě nic, co by se v opatrnosti nedalo zvládnout. V údolí pod štítem Grosse Prielu nám společnost dělá stádečko kamzíků. Je vtipné pozorovat, jak mladí hopsají sněhem! Chata je neustále v dohledu, ale přitom daleko. Nakonec se jí dočkáme a občerstvujeme se jídlem a pitím. Krize nastává cestou z chaty k autu. Na tento výlet jsem si vzala nové boty v domnění, že když kupuju stejnou značku a s předchozími jsem neměla problém, bude tomu i teď. Chyba! Měla pocit, že do cíle nedojdu. Nejradši bych boty zahodila! Cesta to opravdu byla nekonečná, sestup trval déle než výstup.

Závěrem

Trasa se dá absolvovat i v rámci jednoho dne, ale podle mě je lepší variantou přespání na chatě, protože převýšení je okolo 2 000 metrů. Chcete si to přece užít a ne na konci vidět dvojmo. Nezapomeňte na dostatek vody a svačinu. Pohoří Totes Gebirge mě překvapilo svou krásou, výstup na Grosser Priel mě bavil a určitě se tam ještě vrátím.

Další fotky a videa z výletu na Grosse Priel najdeš na mém Instagramu.