Víkend ve Vysokých Taurech

 

Tohle je další tip ze série prodloužených víkendových Alpských výletů. Hned na začátek je dobré vědět, že pokud se někde během letní sezóny ve Vysokých Taurech ubytujete, majitel vašeho ubytování vám vystaví tzv. Sommer Karte, na kterou máte vstup na spoustu atrakcí během vašeho pobytu zcela zdarma. Já jsem tohle třeba vůbec nevěděla, ale díky naší domácí, která nám kartu poslala předem, jsme ušetřili nějaká ta eura, která se hodí třeba na další výlet. Ve více lidech je úspora opravdu znát, v ceně jsou i lanovky apod. Podmínkou je, aby bylo ubytování registrováno v systému. Více informací najdete tady.

K naší první zastávce, Krimmelským vodopádům, jsme přijeli po alpské vyhlídkové cestě Gerlos Alpenstrasse, která je zpoplatněná, ale díky této kartě jsme nic neplatili. Horský průsmyk je oblíbený mezi motoristy všeho druhu, jelikož je po cestě mnoho vyhlídek k zastavení. Není tak známá jako Grossglocknerstrasse, ale stojí za to si ji projet. Zvlášť, když za ni nemusíte platit 🙂

Krimmelské vodopády

Miluju vodu a tu obrovskou, každým atomem nabitou energii, kterou generují mohutné vodopády. Je to jedna z věcí, kterou u nás společně s mořem postrádám, ale naštěstí jsou velké vodopády dostupnější než bych sama čekala. I u našeho rakouského souseda se budete chvíli cítit jako na Bali 🙂 Pokud máte platnou Sommercard (září 2022), můžete zaparkovat zdarma na nejbližším parkovišti P4 (pozor, odjet musíte do 17:30 hod., jinak bude turistické centrum u parkoviště zavřeno a nikdo vám nevydá propustku, takže budete muset zaplatit v automatu, abyste se dostali z parkoviště). S letní kartou neplatíte ani za vstup. Cesta k vodopádům je dobře udržovaná, s vyhlídkami na každém kroku, ale hodně prudká. Každopádně je na vás, kam vysoko se vydáte. Nejpůsobivější scenérie je dle mého názoru hned na začátku, což ale znamená nejvíce lidí. Naopak čím výš a dál se vydáte, tím méně lidí potkáváte. Po cestě narazíte i na turistické chaty, kde se můžete občerstvit. Pokud se vám chce, můžete se vydat dál údolím Krimmler Achental a tam už dost možná budete úplně sami. Připravte se na to, že budete mokří, zvlášť pokud se budete snažit dostat k vodopádu blíž. V zimních měsících to nezkoušejte, pokud nechcete skončit se zápalem plic. Pozor! Kameny u velkého vodopádu hodně kloužou, proto nechoďte nikam dál, než je to bezpečné. 

Malebným horským údolím

Následující ráno se od ubytování vydáváme k parkovišti Hopffelboden. Parkování stojí 4 eura na celý den. Pak máte dvě možnosti, kudy se vydat k chatě. Jedna vede přes most krásným lesem a druhá po červené také lesem, ale po silnici. Kousek před vodopádem Seebachfall se cesta spojuje a všichni musí jít stejně. My se nejdřív kochali párou, která se vznášela nad lesy (konečně mám tu fotku mlžných lesů) a pak vyrazili po silnici. Výhoda této cesty je, že většina volí druhou cestu (tou jsme šli nazpět), a tak kromě pár cyklistů na elektrokolech jsme nikoho nepotkávali. Cestu z civilizace nebo od parkoviště až ke spodní stanici lanovky (funguje pouze pro materiál) si můžete zkrátit taxíkem 😀 a bylo to k neuvěření, ale mám pocit, že jsme ten den byli snad jediní, kdo to šli po svých. Každopádně na sestup dolů mi taxi nepřijde jako špatný nápad, zvlášť pokud je vás více (cca 70 euro za taxík, od 5 osob stojí 16 euro a to už se dá).

Cesta vede pořád (jak jinak) do kopce a po pravé straně se kocháte asi třemi vodopády, které stékají ze skal. Občerstvit se můžete v almech po cestě nebo si vyberete nějaký pohodlný šutr 🙂 a chillujete se svou svačinou ve společnosti svišťů a krav. Údolí je táhlé a dlouhé, ale svižnou chůzí to odsýpá rychle.

K chatě Kursingerhutte

Od spodní stanice lanovky už začíná ta zábavnější, kamzíkovitější pasáž, charakteristická pro alpské stezky. Jde se podél ledovcové řeky, kameny jsou místy mokré, naštěstí se jedná o žulu, tak to tolik neklouže. Je možnost se vydat k chatě údajně snadnou ferratou, ale vzhledem k našim batohům a dlouhému nástupu jsme od této původně plánované trasy upustili. A dobře jsme udělali, protože jsem cítila nohy ještě týden na to. Lidi to dělali tak, že se vyvezli k lanovce autem, vyběhli si ferratu k chatě a pak normálkou seběhli dolů. 

 

Chatu si snadno předem rezervujete přes web, v letních měsících přes víkendy mají dost plno. Na konci září se chata zavírá. Z neděle na pondělí v září už takový nával nebyl a chata byla obsazena asi z poloviny. Chata je zejména výchozím bodem pro zdolání vrcholu Grossvenediger (není to nejvyšší vrchol Rakouska, ale nevadí, můžete se na něj vydat, pokud máte zkušenosti s pohybem na ledovci). Pokud nemáte, můžete si „vyběhnout“ na kopec Keeskogel. Původně to byl i můj plán, ale protože nás čekal sestup z chaty dolů a dlouhá 6 hodinová cesta autem domů, kopec jsme vynechali. Příště! Nezapomeňte před každým výstupem zkontrolovat počasí. Na chatě není signál, ale personál dává aktuální info na nástěnku. Od Kursingerhutte jsou krásné výhledy na horskou skupinu Venedigergruppe.

Díky cestování vidíte, jak malé místo zaujímáte ve světě.

0 0 votes
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments