Dominikánská republika má všechno
Proč do Dominikány?
Řekla bych, že Dominikánská republika nabízí z každé karibské destinace něco: palmové snové pláže, výborné rumové drinky a skvělé jídlo, solná jezírka a písečné duny, vodopády, krasová cenotes, horské oblasti s nadmořskou výškou vyšší než 2 000 m., živé merengue, noční život a další. Nuda je slovo, které tady nepoznáte. Když budete chtít, nemusíte za celý den potkat nikoho. A nebo můžete „vymetat“ jeden bar za druhým a seznamovat se „ostošest“. Pořád je tu zkrátka co objevovat. DR je ideální volbou pro ty, kteří by chtěli trávit dovolenou aktivně, ale jejich drahý protějšek se radši válí na pláži. Spokojení tady budou oba.
Zajímavost: Na území DR se nachází asi 14 národní parků. Do většiny z nich je vstup povolen, někde se platí drobný poplatek (cca 100 – 150 pesos). V DR se nekácí stromy, třetinu země pokrývají lesy a pralesy. Díky rozmanitosti vegetačních pásem se tady snad daří všemu, co zde roste. Když se podíváte na satelitní mapu, uvidíte znatelný rozdíl mezi DR a Haiti, kde bohužel kvůli bezhlavému odlesňování zůstalo asi 1 % původního pralesa a i to prý časem zmizí.
Kdy vyrazit
Dominikánská republika se nachází v Karibiku, má celoroční tropické počasí, přičemž od května do října se mohou vyskytovat hurikány nebo silné deště. V tomto ohledu má země štěstí, neboť se jí (na rozdíl od sousedního Haiti) zatím vyhnuly hurikány i ničivá zemětřesení.
Nejlepší je vyrazit v době, kdy se u nás začínáme chumlat do kabátů, tedy přibližně od listopadu do dubna. Za mě je to také ideální čas, jak uniknout podzimním splínům a plískanicím.
Před cestou
- ke vstupu potřebujete platný pas
- měna je dominikánské peso (platit lze v 90% i dolary nebo eury) 1 DOP = 0,40 CZK
- hodí se očkování proti břišnímu tyfu a žloutence A, B
- je dobré se naladit na to, že v DR se nespěchá a všichni žijí v souladu s maňanou (tedy na všechno je čas zítra, popřípadě pozítří)
- naučte se základní slova ve španělštině
- povinná výbava je určitě repelent
7 věcí, které musíte v Dominikánské republice zažít
1. Nejkrásnější karibské pláže
Ručím Vám za to, že každá druhá pláž DR vám bude připadat jako ta nejkrásnější na světě, ať už to bude jižní pláž u karibského moře nebo u Atlantiku. V DR na vás čeká pudrově jemný a bílý písek, smaragdová barva moře a to vše je korunováno vysokými kokosovými palmami. Nedržte se nějakých „the best of“ žebříčků a najděte si tu svou.
2. Nekonečné palmové moře
Velmi scénickou částí našeho roadtripu byla část u města Nagua na severu ostrova. Palmy napravo, silnice a palmy nalevo, šumící oceán a čerstvý kokos, který vám u cesty prodá sympatický Dominikánec. Tohle je prostě „pura vida“. Souvislá pásma vysokých palem jsou po ostrově všude, určitě na ně natrefíte.
3. Koktejlové nebe
Kdo neochutnal v DR rum nebo rumový koktejl jakoby tam ani nebyl. Nikde jinde mi drinky nechutnaly tak skvěle jako tady. Svůj podíl na tom má určitě i čerstvé tropické ovoce. Výborná jsou i vína (lokální vinice najdete u Barahony) nebo všude dostupné pivo President.
4. Vítr do plachet
Nasedněte na lodičku, katamarán nebo člun a vyrazte na výlet. Možností je bezpočet: Saona, odlehlé pláže Samany, sand bank Cayo arena, ostrov Bacardi a mnoho dalších… Koneckonců kde jinde se cítit jako Jack Sparrow než tady?
5. Vykoupat se v jezírkách jeskynního původu
Víte, že v Dominikáně najdete i cenotes? V některých se dá i koupat. Vykašlete se na astronomicky předražené Hoyo Azul u Punta Cany (snad jen, pokud byste se nedostali jinam) a vyrazte objevovat jezírka třeba na severu.
6. Vyrazit do hor
Až se budete chtít schladit a nebude vám stačit ledově vychlazený koktejl nebo fresh juice, podívejte se do horských středisek Jarabacoa nebo Constanzy. Pokud máte dost času a sil :-), můžete si vyšlápnout nejvyšší horu Karibiku Pico Duarte (3098 m.).
7. Užít si „pura vida“ pocit
Tohle vše si užijete naplno, pokud odhodíte evropskou uspěchanost a ustaranost a necháte věci jen tak plynout. Hlavně se nestresujte tím, že neuvidíte všechno! Ideální je moc neplánovat nechat se překvapit tím, co na vás Dominikána vybalí za „pecky“.
Road trip DR
Nejlepší způsob jak vidět z ostrova co nejvíce a uniknout turisticky exponovaným místům je půjčit si auto. Jedinou nevýhodou je vyšší cena za půjčení. V půjčovně si navzdory rezervaci předem přes internet řekli o extra poplatek za další připojištění a my neměli odvahu ho odmítnout a riskovat. Za nehody v DR totiž v každém případě může cizinec, musí se volat na konzulát a v některých případech můžete jít dokonce do vězení. A to je ta poslední věc, co bystě chtěli řešit.
V DR jsou slušné a udržované silnice. Na některých hlavních tazích (Punta Cana – Santo Domingo – Samana) se platí mýto. Můžete se placeným úsekům vyhnout, ale cesta se výrazně prodlouží o několik hodin. Pozor! Ze San José de Ocoa do Constanzy vede „polní cesta“. Neměli jsme 4×4 a zvládli jsme to, ale chce to trochu řidičského umu, odvahu a hlavně rezervu.
Řízení auta je v DR dobrodružná záležitost aneb semafory tady mají proto, aby ohromili turisty. Jedno důležité a omílané pravidlo za všechny: VYHNĚTE SE CESTÁM V NOCI. Chybí osvětlení, všichni svítí dálkovými světly a ani z hlediska možnosti přepadení to není dobré. Snažte si cestu naplánovat tak, abyste do cíle dorazili za dne.
Itinerář
Punta Cana
Přistáváme na letišti a při čekání na pasovce přichází smska, že můj kufr zůstal někde na cestě. Vyplňuju formulář a pak vyrážíme do půjčovny a do Airbnb v Punta Caně. Večer objevujeme bary a restaurace v Punta Caně a pozorujeme místní holky, jak loví postarší bohaté Evropany a Američany. Následující den strávím neúspěšnou komunikací s letištěm. Samotná Punta Cana upřímně řečeno, nestojí z mého pohledu za nic. Neosobní a monstrózní betonové hotely, příliš hlučné bary na pláži, moře kalné se spoustou řas.
Saona
Nemá cenu se už déle zdržovat v Punta Caně navzdory tomu, že kufr je pořád nikde. Vyrážíme do Bayahibe, odkud každé ráno vyplouvají lodě na turisticky nejvytíženější místo DR – ostrov Saona. Bála jsem se organizovaného výletu na párty lodi, soukromé jachty byly předražené, a tak jsem vymyslela plán, jak si užít Saonu v klidu. Na ostrově můžete přespat v malé rybářské vesnici Mano Juan a až kolem půl třetí odjedou výletní lodě, máte ji celou pro sebe až do dalšího poledne. Ubytování je velmi skromné, ale ten opravdový luxus je užívat si západ slunce v Karibiku jen ve společnosti místních psů. Ubytování najdete tady, uvaří vám snídani a večeři. Díky tomu, že je Saona součástí národního parku a nesmí se zde stavět, si místo uchovává svou autentickou karibsky ospalou atmosféru.
Dunas de Baní
Díky ochotné pomoci majitelky z ubytování na Saoně zjistíme, že kufr dorazil na ostrov. Po drobných komplikacích na letišti konečně dostávám své zavazadlo a tím pádem můžeme vyrazit jižní pobřežní cestou až na místo, které se jmenuje Dunas de Baní. Po cestě se můžete zastavit na hezké pláži Juan Dolio s příjemnými restauracemi. U námořní základny je check-point, kde se schází leguáni. Pokud za nimi nepojedete někam do parku, tady máte příležitost si je vyfotit hezky zblízka. Převážně býložraví leguáni nejsou na rozdíl od varanů nebezpeční. Tihle si nějak zvykli na to, že jim lidé hází suché pečivo a ovoce (s krmením to nepřehánějte a nesahejte na ně). Dříve byli loveni, dnes už jsou chránění. Přímo u vstupu do národního parku je Hotel Salinas. Hned naproti ubytování je vstup do národního parku (vstup je asi okolo 120 pesos, což je obvyklá cena za vstup do parků). Parky většinou otevírají cca v 8 – 9 a zavírají v 6. Byli jsme jediní návštěvníci parku, celou písečnou dunu jsme měli jen pro sebe, takže jsme se kochali skoro celé dopoledne. Nezdá se to, ale duna je docela vysoká, zkuste si ji vyběhnout a seběhnout. Vítr vytváří na zemi krásnou strukturu. Při pozorování toho, jak písek pomalu zasypává naše stopy se má člověk tendenci hluboce zamyslet… Po duně jsme jeli až na konec výběžku k solným barevným jezírkům. Tato solná jezírka můžete spatřit v celém Karibiku. Hodně foukalo, dron bojoval s větrem a než se převrátil, stihl aspoň udělat jednu fotku.
Pedernales a Bahia de Aguilas
Ještě večer přejíždíme až k hranicím Haiti do města Pedernales. Cestou potkáváme policejní hlídky, ale policisté nás až na jednu výjimku nekontrolují (Policie má povinnost kontrolovat všechny vozy v případě razií, ale když vidí, že jste cizinec, tak se jim stačí podívat do pasu, pak vám popřeje hezký pobyt a to je vše). Před městem je slavobrána ze stromů, které prý nechal vysadit nějaký diktátor. Město vypadá stejně jako všechna ostatní, ale vzhledem k jeho poloze večer zůstáváme na dvoře hotýlku Pedernales Italia. Tento rodinný hotel vřele doporučuji! Není nijak luxusní, ale rodinná atmosféra a hlavně průvodce Andrea hotelu přidává na jedinečnosti. A právě s ním se rozhodneme další den jet na skvost, kvůli kterému jsme vážili až tak dlouhou cestu sem – pláž Bahia de las Aguilas. Často cestujeme hrozně dlouho a někam daleko za skvostnými plážemi a pak jsme zklamaní, když zjistíme, že jsou přeplněné a špinavé. Ale slibuji, že tady si svůj sen o pláži Robinsona Crusoe splníte. Pláž „orlů“ je sedmikilometrová písečná pláž s tyrkysovou vodou, bez hotelů, barů a jakékoliv výstavby. Je součástí národního parku Jarabacoa a dostanete se na ni loďkou odtud. Z hlavního města i z Punta Cany je to autem osm hodin, což je hrozně daleko na jednodenní výlet, takže moc lidí sem nepřijede. Může být modrá ještě modřejší? Když budete chvilku šnorchlovat, určitě narazíte na barevné hvězdice (nevytahujte hvězdy z vody, tím byste je pomalu zabili), za kterými se jezdí i na Saonu. Tady to ale všechno máte jen a jen pro sebe a nikdo vás nikam nehoní. Užijte si západ slunce a nezapomeňte si všechny věci včetně odpadků odnést s sebou
Hory a Constanza
Kdo by si myslel, že v DR najde jen pláže, tak je na omylu! DR se může pochlubit celkem vysokými horami a právě ty musíme projet, abychom se dostali na sever ostrova. Za městem San José de Ocoa začíná legrace, protože tady končí asfaltová silnice a do horského střediska Constanza se jede po polní cestě, rezerva v autě je nutnost. Čekala jsem neobydlená místa, ale v první části trasy jsou podél cesty všude vesnice. V jedné z nich se právě konají kohoutí zápasy a my pozorujeme místní chlápky, jak si nesou kohoutky do arény (krvavá atrakce, kterou místní prý milují víc než národní sport baseball). Jedeme raději dál a pozorujeme, jak všude roste tropické ovoce jako o život. Cesta stoupá a ráz krajiny se mění. Vesnice končí a my přijíždíme do národního parku Valle de Nuevo. Pohodový strážce nám po zaplacení poplatku (cca 150 pesos) zvedne závoru a na dotaz, jestli to naše auto zvládne projet jen ledabyle mávne rukou. Pak už se kocháme červenými broméliemi, jehličnany a další roztodivnou flórou. Trochu to nám to tu připomíná Šumavu 🙂 Pak už sjíždíme do Constanzy, které se tu říká „dominikánské Švýcarsko“. Pěstuje se tu zelenina a vyhlášené jsou třeba místní jahody, které si u cesty od zemědělců koupíme. Noc strávíme v cool hipster ubytování a ráno (spíš okolo 10té, hrozně dobře se nám v ubytku sedělo u snídaně) vyrážíme k vodopádu Salto de Aguas Blancas. Ani v 11 hod. u něj nikdo není, není to typické turistické místo.
Cayo arena
Z hor sjíždíme k Punta Rucia, což je výchozí místo pro výlet na Cayo arena. Cayo aréna je malá písečná mělčina uprostřed oceánu, obklopená krásnými korály (jako najdete na Maledivách). V tomto případě je dobré vyjet co nejdříve (první loďky vyjíždí cca v 9 ráno). Umíte si asi představit, jak to vypadá, když na malý prostor přijede hromada výletních lodí. Mělčina je fotogenické místo jako vystřižené z Instagramu, ale nejlepší je stejně popadnout šnorchl, ploutve a skočit za rybičkami! Nečekala jsem, že na DR najdu tak krásný podmořský svět! Cestou zpět vás loďka povozí i v mangrovech. Z Punta Rucii jedeme do Puerto Plata, kde přespíme. Sosua a Puerto Plata je vyhlášený rájem surfařů, údajně tady tenhle sport vznikl. Potom pokračujeme směrem na město Nagua po nádherné scénické cestě okolo pobřeží. Palmy napravo a palmy nalevo…tak nějak vypadá „american dream“!
Krasová jezírka
Věděli jste, že i v Dominikánské republice najdete krasovou oblast se sladkovodními jezírky, kde je voda tak čistá, že by se snad dala i pít? Dlouho jsem snila o potápění v cenotes a v laguně Dudú se sen stává skutečností. Sluneční paprsky osvětlují hlubinu a spadlé stromy vytváří tajuplnou atmosféru. Hned vedle je ještě menší a tyrkysovější cenotka s názvem Blue Lagoon. A co je na tom úplně nejlepší? Jsme v ní zase sami. Do obou cenot se platí malý poplatek. U Punta Cany najdete už zmíněnou cenotu Hoyo Azul, vstup do ní je však v rámci zábavního parku Scape park nehorázně drahý. Pokud máte více času a auto, určitě jeďte spíše sem.
Samana a pláže
Z cenot je to už jen kousek na poloostrov Samana. Na té by se dala trávit klidně měsíční dovolená, protože nabízí plno aktivit a míst k prozkoumání! Údajně se tady nachází největší koncentrace přírodního bohatství v DR. Výchozím bodem pro výlety může být město Las Terrenas, kde najdete plno možností k ubytování. Záliv Samana má další unikát, a to jsou velryby, které se tu v období od prosinec – březen vyskytují. My se rozhodneme vyrazit autem k útesu Boca del diablo, který vydává strašidelné zvuky (odtud jeho název), které jsou způsobeny tím, že se vlny „zakusují“ do skály a ta pak duní. U Boca del diablo parkujeme a vyrážíme na 4 km (v jednom směru) pěší procházku pěknou džunglí na odlehlou pláž Fronton. Kdo má rád opuštěná krásná místa, bude se tady cítit jako v ráji. Pokud by se vám nechtělo chodit, dá se sem dojet lodí, ale procházka svěží tropickou zelení je moc příjemná. U Las Terrenas je moc fajn restaurace (přímo na pláži), kde jsme byli do konce dvakrát.
Samana a vodopády
Dalším den se jedeme podívat k vodopádu El Limon, což je nejturističtější atrakce v Dominkáně. Naháněči stojí podél cesty a někteří za vámi neváhají jet na motorce. Jejich cílem je, aby jste si je najali jako průvodce a půjčili koně. I když je DR vyjížďkami na koních proslulá, tady to úplně postrádá smysl. Nejenže cestu hravě zvládnete i bez průvodce, ale umíte si představit, jak asi taková cesta k vodopádu vypadá. Všude je bahno a smrad, nemluvě o tom, že cesta pro koně určitě není super příjemná. Zneužívání zvířat línými turisty je věc, která mi opravdu vadí. „Obtěžování“ se vyhnete, když brzy ráno (ideálně okolo 8-9) zaparkujete tady u restaurace a vydáte se napravo k vodopádu. Nelze zabloudit a není to daleko. Žabky nechte doma. Vodopád je celkem hezký, ale pokud znáte vodopády z Indonésie nebo Islandu, budete možná zklamáni. Pod velkým vodopádem je ještě menší, tam je situace hezčí. Na IG ve stories najdete i realitu.
Bezpečnost a pár slov závěrem
Můžete se setkat s názorem, že DR může být nebezpečná země. Sousedí přece s jednou z nejnebezpečnějších zemí světa a je tranzitní drogovou zemí. To je bohužel pravda. Já jsem se nikde necítila nepříjemně, ale také jsem dodržovala „nepsaná bezpečnostní pravidla“, která jsou aplikovatelná všude v zemích třetího světa. Necestovala jsem sama, netoulala jsem se nikde v noci, nevypadala jsem jako chodící peněženka, nejezdila jsem do měst (ta jsou obecně nebezpečnější). Říká se, že se ve velkých resortech vzhledem ke klientele krade, protože tam často pracuje personál z Haiti. Nevím, co je na tom pravdy, ale já bych si stejně vybrala ubytování u místních lidí. Místní lidé jsou přátelští a nápomocní. Úsměv a pár slov ve španělštině boří bariéry. Co se týče „přírodních“ rizik, tak za nejužitečnější prevenci proti nim považuju repelent a dlouhé kalhoty. Na ostrově se mohou vyskytovat komáři, kteří přenáší dengue.
Souhlasíte se mnou, že v DR můžete naleznout opravdu všechno, čeho si cestovatelské srdce žádá? Mnou vyjmenovaná místa jsou jen zlomkem toho, co tam můžete zažít a vidět. Viděno zpětně, na itineráři bych neměnila nic, jen bych si to na ostrově o týden nebo dva prodloužila.
