Tropické dobrodružství s francouzským šarmem
„Réunion, kde to je? V Indickém oceánu, kousek od Mauricia…aha, takže válení se u moře….“ Chyba lávky! Réunion je všechno, jen ne místo pro lenochy a plážovou dovolenou. Zato romantičtí hikeři a milovníci zelených pralesů si zde přijdou na své. Možná proto zůstává tento klenot Indického oceánu mimo nabídky klasických dovolenkářských cestovek a zájem instagramerů. Réunion je často přirovnáván k Havaji. Rozeklané a špičaté zelené vrcholy se tyčí nad plážemi s černým pískem, vulkán Piton de la Fournaise co chvilku chrlí lávu, všude jsou mohutné vodopády a nespoutaná divoká příroda a k tomu si přičtěte třtinový cukr, vanilku, rum….už máte letenky?
Jak se tam dostat a kdy?
Jelikož Réunion patří k zámořským departamentům Francie, tak nejsnazší spojení se nabízí přes Air France (většinou se létá z druhého pařížského letiště Orly, takže vás čeká přesun v Paříži z letiště Charlese de Galle). V případě tohoto spojení v rámci Francie není třeba pas, jste v EU.
Počasí je na Réunionu bych ohodnotila jako příjemně nevyzpytatelné. Jeli jsme v březnu a pršelo docela dost, bylo mlhavo a teploty byly více než fajn – cca okolo 27 stupňů, v horách okolo 15-20ti. Doporučuje se jezdit na jaře nebo na podzim, protože během našeho léta jsou teploty v horách okolo 11 stupňů. Výhodou je, že neprší…tak si vyberte 🙂 Podle mého názoru nad tím nemá moc cenu spekulovat, jste v tropech a dešti se prostě nevyhnete.
A co ty pláže?
Na ostrově najdete hodně nádherných fotogenických pláží s vulkanickým černým pískem a velkými vlnami. Ale nenechte se zmást, ani surfaři na Réunion nejezdí. Na drtivé většině pláží totiž najdete výstražné žluté/červené cedule se siluetou žraloka. Ve vodách okolo ostrova se to nebezpečnými parybami hemží. Najdete zde pár pláží, kde je koupání občas relativně bezpečné je, a to díky ochranný sítím nebo přírodním korálům. I přesto došlo k útokům i tady. Vědci a biologové se přou, proč tomu tak je. Nadměrný rybolov, narušování přirozeného řádu a globální oteplování v tom určitě hrají svou roli. Za vším hledej člověka.
Každopádně, za krásným koupáním se jezdí na sousední Mauricius, který ač je od Réunionu vzdálen pouhou hodinu letu, má nulovou žraločí statistiku. Máte-li dost času, doporučuji se tam vydat (ale o tom blíže jindy).
Co se hodí vědět
Ostrov se z hlediska pěší turistiky dá rozdělit na 3 okruhy, tzv. cirques, které jsou následující: Salazie, Cilaos a Mafate. Vnitrozemí ostrova není dostupné autem, takže k chatám se dostanete pouze helikoptérou nebo pěšky. Kde na světě najdete taková místa, kde usínáte bez zvuků otravného motoru?
Doporučuji půjčení auta. Pokud máte omezený čas pobytu a určitý plán, čekáním na spoje zabijete strašně moc času. Auto rezervujte nejlépe KREDITNÍ kartou a přímo na webu půjčovny ne přes prostředníka, ušetříte si nervy v případě přebookování aj.
I když se nacházíte v Indickém oceánu, mluví se tu francouzsky a francouzská kultura se mísí s kreolskou a nejvíce se to odráží na vynikající kuchyni. Nejvíc mě bavilo si sednout do místních bister a pozorovat čilý ruch okolo. Neuškodí znát pár francouzských slovíček. Kromě hostitelů se místním anglicky mluvit fakt nechce. Úsměvy a gestikulace ale pomohou vždycky.
Ubytování jsme řešili v případě túr v horských chatách (rezervovali jsme PŘEDEM přes tento web, jinde byla možnost pouze telefonické rezervace – připravte si francouzštinu, někde se platba strhla předem, jinde na místě), dále pak kombinace Airbnb a Bookingu formou „co zrovna bylo volné okolo“.
Salazie & Trou de Fer
Naše putování Réunionem začíná na letišti v Saint-Denis. Ač jsme ve francouzském letadle, pilot si při přistávání zaslouží opravdu obdivný potlesk od posádky i cestujících, protože přistání za silného bočního větru a deště není žádná hračka. Zkrátka, divoký Réunion nás vítá jak se patří hned od začátku! V půjčovně Avis vyzvedáváme auto a hned míříme do prvního horského okruhu Salazie. Naším cílem je chata Gîte de Bélouve, kde přespáváme a následujícího dne míříme do džungle. Ráno, když vykouknu z okna, vidím vrcholky hor, jak se koupou v oblacích, slunce svítí a svěží horský vzduch se mísí s vůní tropických květin. Můžu říct, že hýkám blahem?
Naším cílem je vyhlídka na vodopád Trou de Fer neboli Iron Hole. Počasí se dramaticky kazí, k vyhlídce přicházíme, když je zcela v mlze, ale pak se najednou mlha rozestoupí…a vodopád se ukazuje v celé své nádheře. Snažím se si nevést žebříček, kde jsem viděla nejkrásnější vodopády, ale kdybych si ho vedla, toto místo by tam bylo!
Východní pobřeží
Další den jedeme podél východního pobřeží až k tomuto bodu. Láva z aktivní sopky vychrlila na pobřeží množství lávy, ze kterého se staly balvany. Počasí je více než aprílové, chvilku prší, chvilku svítí slunce a duha na obzoru dokresluje celou dramaticky barevnou podívanou. Také se procházíme k vodopádu Anse waterfalls. Je to zvláštní, ale může se stát, že narazíte na vodopád, který na mapě vůbec není nebo naopak co by na daném místě mělo být, tam není. Asi je to dáno proměnlivostí počasí a množstvím srážek. Takže na jednu černou pláž jsme se vůbec nedostali, ač na mapě byla – prostě byla zaplavená včetně přístupu k ní.
Sopka Piton de la Fournaise
Další den máme v plánu túru u sopky Piton de la Fournaise, která soptí lávu v „havajském stylu“, tedy pomalu vytéká a někdy se dostane až do oceánu. Občas zničí obyvatelům ostrova silnici 🙂 Jedná se nejaktivnější sopku na světě. Vidět naštvanou sopku v celé její parádě se nám nepoštěstilo, protože v oblasti zrovna několik dní vydatně pršelo a už na parkovišti, odkud se vychází ke kráteru, nebylo vidět nic. Ale opravdu nic. Cesta ke/od kráteru v tom nečase vypadá jako pustá pouštní krajina. Spíme v rozkošné malé chatičce u vesnice Bourg-Murat (tip: hledejte na Airbnb „Le bourbon pointu“).
Divoký jih
Stále v dešti míříme k mohutným vodopádům Cascade de Grand Galet. Vodopády hučí a stříkají, prší…tohle je zkrátka divočina. V podvečer se na jihu krásně vyjasní, a proto míříme na jih k oceánu a na vyhlídku Point De Vue.
I když se na plážích nedá koupat, je tu krásně, skály a svěží vzduch, velké vlny a šum moře. Spíme u místních v Airbnb a večeříme v jedné z restaurací na jihu. Na tomto místě je plno skvělých místních podniků. Jídlo je vynikající a perfektně dochucené – mix čerstvé i dušené zeleniny, lokální ryby, freshe, víno a rum…mňam.
Cialos & Piton de Neiges
Říkala jsem na začátku, že do některých míst na Réunionu se dostanete jen pěšky? Tak právě to teď máme v plánu. Parkujeme auto tady (tohle místo je tajný tip, snažte se vyrazit co nejdříve, ať máte místo, parkování je zdarma 🙂 ve městě Cialos, sbalíme batoh a vyrážíme nahoru do kopce přes osadu Marla do chaty v La Nouvelle, která leží srdci okruhu Cialos. Tohle je to, čím je Réunion výjimečný. Jen stezka pro pěší, božský klid, nebojácní ptáčkové a všude neuvěřitelně zeleno. Počasí je po celé dva dny kupodivu stabilně jasné. V Marle i v La Nouvelle si dáváme svačinu. A jsme svědky toho, jak vrtulník přiváží zásoby. Jídlo i pití je tu samozřejmě s horskou přirážkou a chaty jsou skromně vybavené (v některých je sprcha, jinde ne), ale vše je naprosto dostačující – dostanete postel i ložní prádlo, můžete jít klidně nalehko. Uprostřed hor se se západem slunce rozjímáme a kocháme výhledy. Druhý den vyrážíme brzy ráno zpět a vracíme se k autu.
Cialos & La Chapelle
V Cialos ještě zůstáváme, přeparkujeme auto zde a vydáváme se k skalnímu útvaru neboli soutěsce La Chapelle. Cesta to není dlouhá (cca 3km v jednom směru) a je věru zábavná: do kopce a s broděním řeky. Podle množství vody v řece záleží, kam až se dostanete. Cialos je milé horské městečko, spousta fajn podniků, takže navštěvujeme restauraci La Marmite Du Cap a taky palačinkárnu L’Instant Plaisirs. Cialos znamená „místo, odkud se neodchází“. Dává mi to smysl. Všechno jsou to místa, kde jí místní a (jaké překvapení) ani tady neumí anglicky. Potom už přejíždíme po strmých a klikatých cestách na vyhlídku The window Makes, kde si vlastně ještě jednou z výšky prohlédneme, kudy jsme předchozí dva dny chodili.
Západní pobřeží
Z hor přejíždíme do Saint-Paul u La Saline, kde máme štěstí na skvělé ubytování (Airbnb) u Patricie, která na ostrově žije. V jejím krásném domě žije její rodina, velký pes a tři kočky, z našeho pokoje můžeme rovnou do bazénu a na terase nám Patricia před odchodem do práce servíruje domácí snídani. Líbí se nám tady natolik, že se rozhodneme u ní zůstat až do konce pobytu na Réunionu. Konec snění, i když by se nám líbilo se válet na terase a koukat na palmy, přejíždíme na vyhlídku Maido. Je třeba mít štěstí na počasí, je lepší jezdit na vyhlídky dopoledne, odpoledne se dělají mraky. Potom přejíždíme k lagunové pláži Plage de l’Hermitage, která je jako jedna z mála vhodná ke koupání (u břehu). Kousek od ní je Boucan Canot, zde jsou sice natažené sítě proti žralokům, ale přesto tu vlají výstražné cedule.
Vyhlídkový let helikoptérou
Občas bych si přála vidět svět z ptačí perspektivy. A tak jsme se proletěli helikoptérou nad ostrovem. Svůj let si rezervujete předem u některé společnosti, která tuto aktivitu provozuje. Letěli jsme ze Saint-Pierre. Několik dní a i hodin před letem (dle podmínek) objednávku upřesňujete a potvrzujete. Proto kontrolujte mail a telefon. Extrémně záleží na počasí, je-li špatné, nelétá se a let se odloží nebo zruší (nic neplatíte). Je-li počasí špatné jen někde (zataženo, bouřky), trasa se upravuje. Vybrat se dá z několika možností. I my jsme trasu s pilotem museli upravit a tak jsme třeba neletěli k vodopádům, kde stále pršelo. Každopádně letět „skoro“ vedle kolmých štítů a nad hřebeny je krásný zážitek a pomyslná tečka za tajuplně divokým Réunionem.
Aby těch letů nebylo málo, zamířili jsme na letiště v Saint Denis a odletěli na „poslední chvíli“ na ostrov Mauricius. Bylo 15.03.2020 a mílovými kroky se přibližovala absurdní „krize“ jménem koronavirus. Jaké to je, když vás lock-down zastihne uprostřed Indického oceánu, vše zavře, nic nelétá nebo vám naopak uletí letadlo si povíme zase někdy příště.